Naši milí věrní

Na podzim minulého roku jsme vaše hlavy zatížili anketou, co byste si tak přáli za písničky na prvním marienním CéDéčku. Zatížili jsme tím docela komplikovaným dotazem nakonec stovky vašich hlav, což jsme ani ve snu neočekávali, a všem vám moc děkujeme za poradní hlasy a za čas, který jste vyplňování ankety a poslouchání ukázek věnovali. Ale nebojte, nebyli jste v tom sami. I my si pořádně potrápili hlavu výběrem písniček. A kdyby jenom to...

Napsali jsme každý svůj výběr na hlasovací lístek, Víťa to sepsal, podtrhl a sečetl i s těmi vašimi hlasy z ankety a vyhlásil výsledek. Výsledek matematického kompromisu se pochopitelně nemohl líbit všem, a tak nastal zmatek a vyjednávání, za které by se nestyděly pomazané hlavy z evropského parlamentu. Méně zkušení účastníci jednání si neustále brali oddechový čas a potají volali ze záchoda svým lobistům, právníkům a příteli na telefonu, skrývajíce to vše za slova "musím se nutně vymočit". Těmto neustálým odchodům a přerušování jednání udělal přítrž až Víťa  poté, co se z něho na záchodě stal nový člověk.

Zpěváci nabízeli za nahrání svých sólových písní nemalé úplatky, a když došly peníze, začali nabízet i své služby (takže Feďa, coby nezpěvák bez ambicí, konečně dostaví byt, neboť teď má spoustu peněz a brigádníků). Víťa hned po sečtení hlasů prohlásil, že v zájmu regulérnosti hlasování a dodržení zákonů, zejména pak těch o zpracování osobních údajů, musí být neprodleně hlasovací lístky zlikvidovány, a než jsme stačili cokoliv říct, spořádal lístky naposezení s odůvodněním, že Zdena mu uvařila k obědu jen jednu porci a že měl ještě hlad.

Ivánek vyhrožoval, že pokud tam nebude Nepospíchám, bude nás po všechny příští koncerty častovat z publika babička slovy "ještě tu Ivánkovu" a Klára že nám neupeče na zkoušku už ani jediný štrůdl a k tomu zvýší fakturační částku půjčování jeho osoby na koncerty o 200% a přes prázdniny vypoví smlouvu úplně (ta učitelka a úřednice se v ní prostě nezapře).

A Myšák se zase vytahoval, že maminka ted nově dělá v Synthezii a že nám přinese ukázat tu chloubu českého průmyslu i s rozbuškou na dálkové ovládání. To nám prý ale ukáže jen na dálku z autobusové zastávky, a jestli z okna nebudeme v secvičeném pětihlasu zpívat "Bude tam i Ulice", nebude ho prý váhat použít.

No a někteří členové kapely dokonce prohlašují, že jim teď celé noci vyzvánějí anonymní telefony a do mailboxů jim chodí výhružné dopisy. Ale to bude asi jen nějaký omyl telekomunikačních zařízení, jinak si to neumím vysvětlit. Jako dodavatel jedné nejmenované telekomunikační firmy vím, že se to i s dnešním technologickým vybavením prostě stává (maximálně jednou za deset let). Ale kdo ví, jestli jim nevolají jen jejich věřitelé. Přišlo mi, že někteří nabízeli úplatky, které si prostě nemohli dovolit (alepsoň tedy podle jejich posledního daňového přiznání a Myšákova propadlého stipendia).

Ale nebojte se, důležité pro vás, naše fanoušky, je, že vaše námaha nevyšla naprázdno. Po hodinách bojů a vyjednávání jsme se nakonec dohodli na konečném seznamu. Víťa sice ještě po uzávěrce zjistil, že patrně z důvodu svého odvěkého odporu k malé násobilce nedokázal své výpočetní machinace dotáhnout ke kýženému výsledku, a tak si prosadil za pomoci vydírání kapelních odborů (které jinak stojí zásadně v opozici) záměnu Pěčínské za Hradby, aby uspokojil své tajné investory, kteří po shlédnutí seznamu s absencí Hradeb začali vyhrožovat exekucí a zrušením veškerých smluvních svazků.

Prostě a jasně, máte se na co těšit. Chtěli jste to, tak teď tedy za to ponesete následky.

A tak, ačkoliv sestavování seznamu nás stálo spoutu nervů, diplomacie a některé i nemalé částky a množství vynošených kyblíků suti, sešli jsme se i přes toto vyčerpání o tomto víkendu v pražském nuselském studiu Good days record a začali natáčet. To je ale už zase docela jiný příběh, který zatím nedošel do svého konce a o kterém si povíme příště.