slavíme 10 let
Koncerty
16.12.2017 Benefiční koncert
Krajková u Sokolova
31.03.2018 Marien - rezervace Trutnov
19.05.2018 Busy
více koncertů....
Eshop

ZE SKLA

V PŮLI CESTY

KRAJINA V TOBĚ

 

O Nelitoveli, kuřatech s jazzem, smutné cestě do Oseka, Folkovkách, Týnci a neozvučeném ohni...

Když se tak ohlížím za letošním létem, bylo pro nás lehce volnější, co se týče počtu koncertů, protože jsme se opět nedomluvili na společné pauze pro dovolenou, tedy každý si vyblokoval něco jiného a hraní, která klapla, jsme pak docela často absolvovali v neúplných či pozměněných sestavách... Bylo to tedy lehce stresující léto z kapelnického hlediska, na druhou stranu fajn adrenalinové... Kolikrát jsme si až v zákulisí před vystoupením uvědomili, že nám někdo chybí a že třeba bez Myšáka A bylo léto opravdu nemá cenu hrát...

 

Léto nám začalo v Litovli... Prvního července, kouzelný letní večer,  na zahrádce příjemné restaurace Amazonka, narváno, báječná atmosféra, skupinu Noaco jsme nestihli, ale mikrofony nám zahřál náš úhlavní přítel exmarieňák Radek Píďa Bartoš, tohoto času hrající s Markem Hlouškem. Od diváků nás sice dělil dřevěný balkón a sloup uprostřed, ze zahradního rybníčku vedle pódia stále zurčela voda, což bylo pro pěvce poněkud močopudné, ale reakce publika a Voda na schodech bez aparátu na schodech restaurace, jakož i vyprázdněný kufřík s cédéčky, byly dostatečnou odměnou. Vybavuji si ještě hezkou zkoušku v liduprázdné zapadlé litovelské uličce, kde všechno rezonovalo v oranžovém  světle zapadajícího slunce a na přátelské tváře sympatických pořadatelů, kteří pro tuhle muziku žijí... Někdejší reklamní slogan zdejšího pivovaru kdysi hlásával z billboardů Caesarovu slavnou větu: Přišel, viděl, Litovel... Ti, kterým tohle pivo moc nejede, to pak parafrázovali na: Přišel, viděl, vypil a litoval...  což za Marien z gustem můžu oponovat... Přišli jsme, viděli jsme, zažili jsme a litovat nikdy nebudeme... Děkujeme... (Po upozornění od Ivči a na fb, jsem si ještě vzpomněl na šílený sbor kvákajících žab z onoho zahradního restauračního jezírka. Vzhledem k tomu, že šlo vlastně o milostné zpěvy, nemohu se ubránit dojmu, že spouštěcím mechanismem byla právě nějaká tklivá píseň, zřejmě v podání Ivana. Ostatně on je tuším i autorem zajímavého termínu, kdy tyto hlasité a nadržené obojživelníky počastoval slovy: Krávy zelený, uřvaný....)   

 

Pak jsme u Lupťáka slavili kapelmajstrovu čtyřicítku, nic velkého, úžasná kuřata a guláš, citronový Cheescake až z Prahy, makronky až z Hradce, pár nejbližších a jedno živé prase... A jazzové kytarové variace od Zuzčina mládence Kryštofa, které oslavenci jen přivodily zjištění, že by se měl na kytaru konečně začít učit hrát :-) což je taky svérázný druh dárku ke čtyřicetinám, pěkně děkuju... ale za vše ostatní všem taky, moc si vážím především přátelství, kterého jsem v požehnané míře v těchto dnech pocítil...

 

Šestnáctého července jsme si bez Zuzky udělali malý výlet do Oseku u Litvínova. Byl to trošku komplikovaný den, začínal náš tábor a Jenda musel dělat Hádese či nějakého jiného řeckého boha, mě se ženil divadelní kolega - takže ještě ve 13 hodin jsem muzicíroval na obřadu ve jednom kostele v Opavě, která, jak známo, není zrovna na trase Pardubice - Litvínov. Bylo moc hezky, těšili jsme se na setkání s Kavčusem, někdejším správcem autokempu v Oseku a kapelníkem Hadraplánu, na Bob a Bobky a celou řadu dalších známých severočeských obličejů, neboť s Feďou - za dobu našeho působení se Stráníky - jsme v Oseku kus srdce věru nechali... A hraní bylo super...

 

Celý den se nám ovšem do paměti zapsal smutnou tužkou. Cestou do Oseka jsme skrze facebook dostali zoufalou zprávu od třináctileté Terezky K. odkudsi z Moravy, že se sice neznáme, ale její tatínek prohrává boj s rakovinou, lékaři jej propustili domů s nezvratnou diagnózou a že prý jsme jeho oblíbenou kapelou a jestli bychom mu nemohli přijet zahrát, udělat radost... Bylo nám hrozně smutno, z toho příběhu i z té pověstné lidské bezmoci... nakonec jsme večer po koncertě, u jedné zdi v Oseku, alespoň pro Dušana nahráli video vzkaz a soukromý minikoncert.... písničky Ulice a Alchymista pro nás od této chvíle mají ještě další, hlubší a hodně smutný rozměr...

 

Dušan K. zemřel nedlouho po té, 3.sprna...

zvláštní pocit - neznali jsme ho, ale hluboce nás to zasáhlo :-(

Carpe diem, lidi...

 

 

25. července to pak byl výlet na nejvyšší muzikantské úrovni. Alespoň Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou mají tradičně hudebně fajnšmekrovskou pověst a být jejich součásti je pro soubor našeho ražení opravdu pocta... obzvláště když hrajete publiku, které chvíli před vámi poslouchalo Radima Hladíka s Blue Effect  a špičkový světový jazz v podání Uriel Herman QUARTET z Izraele a po nás do toho začali mlátit britští profíci z False Lights. No, šlo nám hlavě o to, nabídnout naší malou hodnou folkařinou dramaturgický kontrast a neudělat si ostudu. Oranžová scéna v parku je okouzlující místo a dramaturg Tomáš Skřet Pasterný, který nás pozval, zjevně věděl, co dělá... Bylo to bezva, soudě dle prodeje cédéček to zdejším "náročnějším" posluchačům chutnalo, nepochybně se o to zasloužil i Kája Dřínek za mix pultem (to je ten zvukař, co vypadá jak Dan Bárta a aparát má vždy vyleštěný jak ze škatulky), a mnoho známých tváří v hledišti jsme zahlédli. Takže za jediné drobné šmouhy tohoto excelentního výletu můžeme považovat neúčast Jendy s foukací garmoškou, kapelníkem zapomenuté džembe (což ovšem Skřet hbitě vyřešil zapůjčením konga od profíků z hlavní scény, takže Zdenča v Náměšti bubnovala, jak doposud nikdy...)  a nesprávně zvolené večerní stravování. Vyrazili jsme před odjezdem mezi stánky, upoutala mě zdravá strava - tak jsem si objednal špíz a za hezkých pár desítek korun  obdržel studenou, naoko grilovanou půlku žampionu, s kouskem kapie a cibule ve velikosti jednohubky. Zřejmě jsem nebyl první, kdo ten den proti velikosti zaprotestoval, neb po té, co jsem na adresu onoho špízku pronesl větu: "Jéje, takovej malej a ještě nespíš?" slečna zpoza pultu mi mlčky podala druhý, gratis... vyhrála ale Zdena u jiného stánku, neb se jí rozmočená tortilla nalepila na zuby, což ona bytostně nesnáší...  Tak to zase napravil strejda Mekáč na D1, ale hudebně byly Folkovky v Náměšti opět velikým zážitkem...

 

A pak, posledního července, krásný výlet (i když trošku moc zatáček a dlouhá cesta) do Týnce nad Sázavou, kouzelná zahrada tamního hotelu, nádherný letní večer,  vysmátí Toupalíci s perfektním zvukem a novými super mikrofony, opět bloudící a zpožděná Zuzka a opět chybějící Jenda. Ale zase - setkání s úžasnou partou lidí, která se tu snaží o to, aby folk nesešel na oubytě. Původní záměr přilákat vodáky se moc nezdařil, ovšem bylo rozhodně komu hrát, ta padesátka diváků dělala atmosféru jak plnej sál a legrační bylo sledovat, jak na zámecké zdi v průběhu koncertu přibývají hlavy zvědavců, kteří šli náhodou kolem, nakoukli, co se to v zahradě děje a už zůstali poslouchat... Normálně uvízli za hlavu... Po koncertě jsme schytali hezkých pár pašáků, například od jedné dojaté paní, co nás nikdy neslyšela, ale při Olešnické prý cit.: "řvala jako malá", neboť do Olešnice jezdívala a našli jsme si společné známé...  A pořadatelé byli báječní, moc jim držíme palce, protože nadějí pro životaschopnost tohoto nekomerčního hudebního žánru jsou nejen ty mladé kapely, ale do značné míry právě tihle nadšenci, co jdou proti proudu a nesou pořadatelskou kůži na trh... díky a hluboký obdiv...   

 

Muzikantská šichta ovšem nekončila, anžto jsme slíbili, že o půlnoci ještě zahrajeme na tradičním výročním ohni Osady Vycházejícího Slunce u Hradce Králové... to víte, když náčelník Wabi Daněk zavelí, jdeme na značky, s radostí a kamkoliv. Na letošní OVS ale asi moc v úplně dobrém vzpomínat nebudeme -  velké zpoždění programu a měli jsme docela výhrady k ozvučení akce, zvukař nás prostě nedal - ale je to oheň né fesťák, tak se to zde musí brát. Po dvacetiminutové rádoby zvukovce mi navíc při první písni prdla struna, tak jsem to odehrál na Dvořáčkovu novou kytaru. Ještě že se cestou k nám přidal po policejní  šichtě Jenda s foukačkou - nakonec prý byl jediný, kdo byl skrze mikrofony opravdu hodně slyšet z reprobeden. Trošku nás to mrzelo, neboť nám prý v hledišti naslouchal i Ondřej Vetchý... no, snad má rád foukací harmoniku... Ale to už tak chodí  - za vydařené koncerty člověk občas musí  zaplatit nějakým podivným vystoupením - ale Wabi nás chlácholil, že to bylo v poho a třeba to byl jen náš pocit. Báječný večer v Týnci nám to rozhodně nepřebilo...

                 

více léta... pokračování o srpnu příště

V.T.


Připravujeme