slavíme 10 let
Koncerty
22.10.2017 Koncert s Madalen
Zábřeh na Moravě
26.10.2017 Koncert
Praha
18.11.2017 Výroční koncert
Pardubice
více koncertů....
Eshop

ZE SKLA

V PŮLI CESTY

KRAJINA V TOBĚ

 

Pár květnových drbů...

Prvního května, nebo tak nějak okolo, jsem políbil svou ženu pod rozkvetlou starobylou třešní, na našem novém pozemku nad malou přehradou v Nekoři. Pan Munzar, v kultovním seriálu Paměť stromů, vždycky na závěr říká: " A pamatujte, stromy se na nás dívají..." Ta třešeň, či co to vlastně je, se musela trošku začervenat. Jestli je to opravdu třešeň s jistotou uvidíme až bude plodit... Neposmívejte se, prosím, doposud se seznamujeme nejen s faunou a flórou na onom půvabném místě, kde plánujeme prožít druhou půli našeho doposud odporně městského života, ovšem zároveň bolestivě poznáváme i vlastní anatomii. Ze sekání této horské loučky a odvážení trávy  nás totiž bolí svaly a šlachy, o jejichž existenci naše mozky neměly ponětí, anžto jsme je doposud neužívali... ty šlachy, chápete, že? A zatímco zkušený farmář Feďa se nám vcelku neskrývaně potměšile vysmívá, že to je teprve začátek,  Soptík uděluje cenné rady, coby zkušený krotitel horské přírody kolem chaty v Rudníku, Ivča si myslí svoje - neb ví o životě na venkově své, Jeník nám neskrývaně fandí - jelikož to má v povaze, Myšák to nechápe, protože jeho vzdělaná, takřka akademicky vyšlechtěná mysl v podstatě upírá takovéto romantice právo na existenci.... a to celé korunuje Zuzka, kterou omlouvá jen nerozumný věk, vzpurné vzpomínky na mládí a touha letět výš:  "By mě zajímalo, co na tom Žamberecku jako vidíte...?" Ale my se nedáme odradit, odhodlání je veliké, životní čas se krátí a Zdena je "dobrá" žena... :-) Píšu to na úvod dnešního mudrlování o životě kapely Marien proto, že pokud byste náhodou v nových písničkách zaznamenali stopy korespondujících témat, aby bylo zřejmě, odkud vítr vane.  

               

Poté, co jsem tedy dle lidových prvomájových zvyklostí políbil Zdenu, jeli jsme na náměstí v nedalekém Žamberku zakončit tamní studentskou slávu. Majáles to byl vskutku vydařený, jídelna zdejšího gymplu zřejmě nešetří vtipnou kaší, takže studentské scénky patřičně rozjuchaly náměstí a do báječné atmosféry zahrál nový Big band místní ZUšky pod vedením Honzy Hovorky, s veselými saxofonistkami, tříštivými dechy s ajfrem a také se sličnou basistkou, která válela walking bass z not na někdejší Zuzčinu baskytaru, až nám s Feďou padala brada. A také s nedorostlým fenomenálním klučinou za bicími, který skrze škopky nebyl vidět a když mu při představování dav tleskal, vyskakoval zcela marně s rukama nad hlavou, nicméně za stojícími trumpeťáky neměl šanci. Ale hráli náramně, paráda! Místní Zuš páně Ebena je po právu věhlasná.  My už pak s naším rádoby oduševnělým folkem byli jen takovou klidnější tečkou, však na pozornost diváků si rozhodně stěžovat nemůžeme. Zuzana se konečně ukázala v rodném městě, takže jsme toho patřičně moderátorsky využili a prostoje mezi písničkami díky tomu vyplňoval i hurónský smích jejího dědečka, který se náramně bavil při popisu našeho soužití se Zuzkou. Evidentně se doma (když už se náhodou staví) moc nesvěřuje. Dědečka potěšily naše chovatelské úspěchy, nemluvě o turistických výkonech, které s námi Zuzka podniká, a pokud jste to ještě nezaznamenali: Zuzka opustila dosavadní práci v osvětovém kulturním středisku v Lipníku nad Bečvou a nastoupila u České Filharmonie v Praze... Malý krok pro lidstvo, ale velký kariérní skok pro ni. Když jsme to sdělovali Žambereckému náměstí, dav se hlasitě podivil, neb všichni zde mají v paměti její ne zrovna úspěšnou kariéru houslistky, po které se šuškalo, že v místní ZUŠ týrají koťata. Ale Zuzka nastupuje k filharmonii jako organizační pracovnice, tak si náměstí zase hlasitě oddychlo. Jako Marien její životní změně fandíme, byť se nám ze zaryté "holomóčanky" teď zřejmě stane povýšená "prežende", ale plně  věříme v její chameleonské schopnosti adaptace do jakéhokoliv prostředí a Soptík už mapuje určité možnosti, jak by chapadla naší slavné "folkové mafie" (jak říkají naši kritici) mohla prorůst do vyšších sfér kulturního života České republiky. Nebudeme na to tlačit, dáváme Zuzce tak dva tři roky, aby se rozkoukala a třeba se dočkáme, že Česká filharmonie brzy uvede něco od Marien... :-) :-) :-)  

              

Pak jsme si zahráli v Litoměřicích při křtu zajímavého cedéčka dopisy Milana Ády. Byl to komorní koncert na pódiu, které díky úzkému jevišti a kachličkám připomínalo perón metra, ale i ta třicítka diváků vlastně hezky zaplnila malé hlediště a vytvořila báječnou atmosféru. Trošku jsme v programu improvizovali, neboť nám chyběla marodící Zdenička. A ještě dvacet minut před začátkem vlastně nebylo zřejmé, zdali dorazí Zuzka, která se toho dne starala o Marka Ebena na Majálesu v Olomouci. Pečovala o něho zřejmě vzorově, neboť přitom došlo k onomu slavnému historickému proslovu, ve kterém se vždy nestranný Eben poprvé dopustil politické satiry, s učebnicovou grácií, hodnou jeho velikosti.  Milan Áda je vskutku zajímavý člověk, těžko říci, jestli jeho písničky, na kterých se podíleli naši studioví oblíbenci Michal-Novotný a které nazpívali také Zuzka s Ivanem, neskončí někde na smetišti hudebních dějin, protože nemají živé nositele a jde o čistě studiový projekt. Ovšem i tak už ta nahrávka dokázala udělat mnoha lidem radost a je moc dobře, že vznikla. Vřele doporučujeme...

 

 

13. května nás hudební vítr zavál do Nové Paky. Kvůli šílenému lijáku pořadatelé přesunuli koncert z parku do Kulturáku, což se asi trošku negativně projevilo na návštěvnosti, ale nikoliv na  atmosféře, kterou před námi skvěle bluegrassově rozehrála skupina "Handl", tohoto času cd křtící. Stal jsem se hrdým kmotrem, ačkoliv jsem si málem nestihl ani sundat promočenou bundu a ve svém kratičkém proslovu označil Handl s Lenkou Krausovou za jednu z mála skupin, která nepoužívá bluegrassové nástroje jako zbraně hromadného ničení. Handl si už v minulosti přivezl významná ocenění i ze zahraničí a oproti jiným, mnoha skvělým, kapelám českého bluegrassu prokazují mimořádný cit pro hezkou píseň. To je v očích a uších "normálních" posluchačů může stavět na pomyslném žebříčku popularity mnohem výše, než sterilně akademicky dokonalé BG kapely, které se většinou zaměřují jen na instrumentální dokonalost. V Nové Pace nám bylo opět příjemně, děkujeme a  těšíme se na příště...

Ráno po té, jsem oběma našim zpěvačkám umíchal vajíčka a vyrazili jsme slavit padesátiny matičky Porty, nejslavnější žánrové soutěže, kterou jsme měli tu čest vyhrát v obou jejích podobách - interpretační v Jihlavě v roce 2005, a o rok později interpretační a diváckou na tehdy tzv. Trampské Portě v Ústí nad Labem. Hezké vzpomínky to jsou, ještě na sestavu s Píďou.  Soutěžení jsme už dávno pověsili na hřebík a po deseti letech se do Ústí vrátili coby součást oslav, které na různým místech probíhají už od počátku roku. My jsme zahajovali program v zahradě Českého rozhlasu, to nám bylo velmi milé, neboť právě ve zdejším studiu vznikala část nahrávek pro cédé Krajina v Tobě, jako součást ocenění za Portu. Vlastně pak, když odešel Píďa, Myšák zde přezpíval některé party, což byla jeho první zkušenost s nahrávacím studiem. Navíc sbalil děvče z Ústí (nikoliv zde tenkrát), je to chemik - tudíž se mu líbí zdejší barva Labe a bydlí tu jeho veselá tchýně, takže má celkově k tomu městu nadměrně vřelý vztah. Byl krásný skoro letní den, diváků mnoho a věru pozorných, cédéčka si nakupovali a dokonce jsem někomu podepisoval první cd Poupat z roku 1995, vcelku archívní záležitost, kterou jsem léta neměl v ruce a foto vevnitř nás dost pobavilo... Čas je bezohledný.

Vypuštěný opuštěný bazének v zahradě Čro jsme použili k fotce, která by mohla nést titulek: Marien na dně. Dvě hodiny pak čekali na jídlo ve zdejší mexické restauraci a kecali o všem možném a nemožném. Pak jsme se vybelhali zpět do onoho příšerného kopce k rozhlasu, kde po úctyhodném sedmdesátníkovi Tomáši Linkovi s živou kapelou, právě dohrával svůj blok na halfplayback Jakub Smolík...  publiku to ale nevadilo, vypadalo nadšeně, holky se šly podívat, jak Smolík vypadá a Jenda se u luxusního vozu slavného "asicountry" pěvce podivoval nad kontrasty, které tenhle žánr může přinášet a jestli něco neděláme náhodou blbě... No jasně, že jo. Nehrajeme na playback a neměli jsme před revolucí šňůru šedesáti koncertů po Sovětském svazu... To prosím není ani závist, ani kritika tvorby páně Smolíka, chraň bůh, každý děláme, co umíme. Já jen, že když jsme s klukama jednou u Lupťáka, na přání nějaké paní, zkoušeli zahrát verš: " Ruce dej pryč od mý holky.... tak jsem upil ze svý dvojky.... a domluvil se s číšníkem..." hned nad námi hrozivě stál Lupťák s tím, že jeho boxérská minulost ještě není minulostí... Od té doby jsme, co se Smolíka týče, opatrní... Ale playback je v tomhle žánru fakt ultrahovadina...

 

V neděli 15.května jsme se pak vyšplhali na Stezku v oblacích v Dolní Moravě, kousek pod Kralickým Sněžníkem. S úzkostí jsme sledovali nepříznivou předpověď počasí a nečekaně obrovský internetový ohlas na naši pozvánku. Pátý outdoorový koncert Cestou za tebou měl tentokrát skutečně drsnou kulisu: sněžilo. Kromě toho, že fučelo a občas pršelo, prostě najednou začala chumelenice. Bylo to jako při zdravé snídani: huba plná vloček... Zazpívali jsme si tedy i vánoční koledu, protože se to k oné absurdní situaci docela hodilo. Sešla se necelá dvoustovka diváků, což vzhledem k podmínkám bylo opravdu obdivuhodně velké množství. Kapelní děti by zasloužily metál, ačkoliv by příště mohli méně drkotat zubama, aby tolik nerušily. S výjimkou Feďovic Štěpánka, který nemá čím drkotat, neboť nedávno zakončil jízdu na kole ránou do zdi, po které ho lékaři zbavili takřka kompletní sady předních mléčných zubů.  Tentokrát nešlo o hraní, ale o přežití... Zlatým hřebem programu byla Ze skla - kterou holky zazpívaly pro tíhou nočního zážitku, kdy koukaly na přenos finále Eurovision song, kde všechny zpěvačky vystupovaly tak afektovaně teatrálně, že se zdálo, že při zpěvu umřou, nebo alespoň porodí. Tak si to chtěly zkusit a v zimních bundách, rukavicích a kulichách to byl kontrast věru náramný. Obávám se, dle výrazu přítomné autorky rH+, že už nám nikdy žádnou píseň nesvěří... Nicméně na Stezku v oblacích to byl vskutku inspirativní výlet. Krásné místo, snaha místních tenhle zapomenutý kout a bezejmenné vrcholy pod Sněžníkem, oživit nabídkou prvotřídních služeb, od lyžování, crossu na kolech a kolobrndách, až po vyhlídky a stravování... Neodkážu odhadnout, jak moc tím poškozují zdejší krajinu, jak říkají kritici, ale přijde mi to ve zdejších končinách o fous menší zlo, než když někdo znásilní nejhezčí party Krkonoš, Jeseníků či Orlických hor.  A vám, co jste tam byli s námi, bych rád vzkázal, že jste nejdrsnější a nejbáječnější publikum, které jsme kdy viděli. Přál bych si, aby alespoň jeden ten outdoor byl více o muzice, ale tady to prostě nešlo :-) Snad příště. A děkujeme!!! 

 

 

17.května jsme pak jeli na výlet do Ostravy. Jako vždy - moc hezká a uvolněná atmosféra Klubu Parník, moc hezký koncertík a úžasní superdiváci. Ale taky špetka výčitek od pořadatelů z klubu, jestli bychom nemohli - jako jiné "profi" kapely - přijet třeba alespoň dvě hodiny předem a nedělat zvukovku před diváky. Byl z toho vcelku zajímavý a pozitivně zakončený pokec - úhel pohledu pořadatelky, která chce mít všechno nalajnováno, v klidu, profesionálně a včas, se může dost lišit od úhlu pohledu kapely, která se muzikou neživí, nemůže tudíž upřednostnit odjezd na hraní před pracovními povinnosti. Hodina předem na místě pro nás neznamená "pozdě"... je to nejzazší kompromis, kterého jsme schopni - notabene s dojezdem do Ostravy. Tedy se omlouváme všem divákům, které zvukovka uráží, ale občas to prostě jinak nejde a vězte, že děláme maximum. Navíc nám přijde, že to zvučení je i docela zábava. Vidíte, jak kdo umí počítat, jak kdo dává pozor, nebo si můžete domýšlet významy - třeba když mě Zdena nechce  v odpolechu, protože "mě poslouchá furt", nebo když Myšák začne - kvůli svým monstrózním "šikavkám" hulákat do mikrofonu: "Šest, šest šest..."  Na druhou stranu se ale fakt snažíme, když už jedeme hrát takhle daleko, třeba Ivča se v Ostravě na pódiu dokonce dvakrát usmál a Myšák zvoral text jen jednou... 

 

Hezký květen to byl... V.

         


Připravujeme