slavíme 10 let
Koncerty
22.10.2017 Koncert s Madalen
Zábřeh na Moravě
26.10.2017 Koncert
Praha
18.11.2017 Výroční koncert
Pardubice
více koncertů....
Eshop

ZE SKLA

V PŮLI CESTY

KRAJINA V TOBĚ

 

S dubnem... zvesela blbnem...

ÓÓÓ ... Jak úžasný duben to byl... Vždycky, když se mi navrší zážitky a zkouším je cca jednou za dva měsíce hodit na elektronický papír, uvědomím si, že prožíváme nádherné období života kapely a že nové dojmy vrství hromadu úžasných zážitků do výšin, o jakých se nám ani nesnilo. A taky že se ze psaní a popisování tohoto procesu stává nepřetržitý řetěz euforických slov, kdy pisatel působí dojmem, že se dal na hašiš. Číst se to asi nedá, ale jak už jsem se několikrát vyjádřil - dělám to kvůli nám, protože jednou, až budeme vzpomínat, mohlo by se stát, že i když si to třeba náhodou budeme pamatovat, nebudeme si věřit, že se to stalo. A že to bylo báječné...

 

Začínám psát ve chvíli, kdy jsme se zrovna vrátili z vyprodané pražské Malostranské Besedy, o které jsme kdysi cca deset let snili, že si tam jednou budeme moci udělat sólový koncert. Navíc den po té, co policie vyhnala z nedalekého hradu Skauty, kteří si chtěli zazpívat státní hymnu... Tato kultovní scéna, která je zlatou klubovou kapličkou všech muzikantů a nejen divadelních myslitelů, Palackým počínaje, Cimrmanem a Havlem nekonče, dává opravdu venkovskému muzikantovi pocit, že dobyl Prahu, obzvláště když publikum je doslova a do písmene trefně charakterizováno jako pověstná "Pražská Kavárna" a při dobře otevřených oknech je šance, že hradní pánové uslyší třeba Stopy z mysu Roca.  Byl to opravdu zážitek i pro nás... Kdepak, to jsou ti naši pražáci... Zcela chápeme známá slova hudebního velikána: "Moji pražané mi rozumějí..." (tuším, že to řekl Žalman :-) ).

 

Ovšem  to by se dalo říci i o všech vystoupeních, která jsme si v dubnu naordinovali. Jízda začala už    posledním vystoupení v březnu, přímo posledního března, v U klubu v Olomouci... Kapelník měl trošku infarktový sólo příjezd, anžto ještě ve 14.30 stál na pódiu ve Střední průmyslové škole v Ústí nad Labem a po koncertě pokračoval směr Hodonín. Kapela alespoň pro jednou měla klid, dost času na sebe, bez tohoto značně stresujícího faktoru. Říká se o mě, že dřív jsem vyšiloval, jestli přijdou lidi a teď vyšiluju stylem: "Ježíš, voni přišli lidi.....! Snad neuděláme ostudu...!" Nemají to se mnou snadné. Na koncert v U-klubu se těšila asi nejvíce Zuzka, protože se konečně nemusela nikam daleko vláčet, ale radost jí zkazila žvýkačka, která se nalepila na její pozadí, na bílé kalhoty. Nabízeli jsme se s klukama, že jí to "zďoubeme", ale vystačila si sama. A jak se posléze dozvěděla, když si celá napěněná stěžovala u personálu: "Nojo, vona tu hrála Mňága a Žďorp... třeba jí žvýkaly slavné zuby..."  Účastí jsme byli mile překvapeni, protože plakát zde v sále prý visel celé dva dny a o zbytek propagace se postaral internet. Sešla se bezmála stovka lidí, což je v tomto klubu skvěle zaplněné hlediště a hlavně nemusíme mít takový strach o náklady, neboť tento počet diváků už zaplatí cesťáky, zvukaře, OSA, symbolický honorář na útratu za občerstvení, čistírnu kalhot od žvýkaček, provizi klubu, event propagaci... zkrátka, když kapela dosahuje takovéto úrovně návštěvnosti v cizím městě, je to skvělý pocit a můžeme náš koníček dotovat už jen časem. Ale bylo to skvělé, hlavně atmosférou... nejlépe to vystihuje asi jeden z ohlasů na našem Fb od Chroptík PetříkNevím, zda-li to někdo z kapely někdy uvidí, ale dnešní koncert patřil mezi 10 nejkrásnějších zážitků v životě (za období 32 let). Opravdu miluji Vaši profesionalitu, živočišnost a obrovský smysl pro humor. Nesmírně děkuji za Vás a za zážitky, které mě budou provázet do dalšího koncertu.... ♡♡♡     A pak jsme stáli přes U klubem, pozorovali měsíc a mrazivou oblohu a bafali doutníčky, které dostal Soptík opožděně k narozeninám s flaškou čehosi dobrého... a říkali si, že Olomoučtí lidé jsou fakt super!

 

A pak Týniště... Fungl opravený kulturák, který se snaží najít si místo pod sluncem a testuje, na co chodí lidé. Vlastně jsme jim zasadili první folkovou ránu... Krásný sál po rekonstrukci, kaskádovité hlediště a odvážný produkční, který sondoval ve zdejší komunitě, koho by tu chtěli vidět. A narazil na pár lidí, co jezdí do Chvojna a tak zkusil pozvat jemu zcela neznámou kapelu Marien. A ejhle: plný sál lidí, skoro do posledního místečka obsazeno a opět fantastická atmosféra. Návštěvnost překvapila nás všechny, pořadatele možná nejvíce. Kéž by v tom byl skrytý návod, jak čelit podivným praktikám hudebního průmyslu a neochotě rádií hledat něco zajímavého a nového v muzice. Pokud bude dostatek osvícených pořadatelů, jako v Týništi a dostatek aktivistů z řad fanoušků, třeba se časem něco změní a folkovou scénu čeká zajímavá obroda...   Vzpomínka na standing ovation plného hlediště na závěr koncertu v Týništi je pro mě takovým dalším symbolickým šťouchancem, že naše vize o nemrtvém folku je sice možná šílená a idealistická, ale má smysl se za ní plahočit.

 

A pak dvě setkání na nejvyšší úrovni.... nejprve Nezmaři a Marien v Kostěnicích. Díky společnosti CZ Plast, jejímu vedení  v čele s náčelníkem Šprachtou, jsme si už po páté dopřáli úžasný koncert po boku slavné veličiny. Obří sál Kostěnického kulturáku praskal ve švech, což je skoro 400 míst k sezení a opět to zde zcela překročilo meze normálního folkového koncertu. Jim Drengubák vylezl z auta, odporně opálený, neboť se právě vrátil z Kuby a vyprávěl neuvěřitelné historky z jiného světa. Automobilový závodník Pavel Zajíc chvilku před tím slavil narozeniny, ale nebylo to na něm znát, věk má záviděníhodný a trénink letitý. Šárce Benetkové to opět moc slušelo, je neuvěřitelné, jak úžasně umí nestárnout a Tonda sršel energií a vtipem... a vůbec - byli prostě skvělí! A plácali nás pochvalně po ramenou, za vystoupení, za atmosféru, za vokály, Jeníka za comeback k muzice, Zuzku za pověstné tričko bez zad, které si ale měla vzít obráceně, za Jedu sám - kterou jsme na jejich počest pečlivě nacvičili, za úžasný rautík (za který samozřejmě nemůžeme)... Největší uznání a díky za Kostěnice patří jedině CZ Plastu, bez nich by to nešlo. Jsme neskonale vděčni za jejich přízeň, moc si toho vážíme a děkujeme, že můžeme být při tom. Až máme někdy černé svědomí, že zřejmě neexistuje žádný způsob, jak jim to dobrodiní páchaném na Marien a na zdejší folkové scéně, dostatečně oplatit... A všiml jsem si, že i Myšák byl v přítomnosti Nezmarskejch poněkud dojatý - totiž vzpomínáme si, že když před lety přišel do Marien, sypal na sejšnech jednu jejich píseň za druhou... asi mu to připomnělo divoké mládí. Ó, jak je to dávno, co Myšák  rád sejšnoval... :-)

 

Den po té, tedy 16. dubna, jsme trávili v Doli klubu, ve společnosti patnácti kapel a písničkářů přihlášených do padesátého ročníku legendární soutěže Porta. Pořádat něco pro jiné začínající muzikanty nám přináší určité zadostiučinění, že když už nám muzikantský osud dopřál splnění mnoha snů, můžeme to štěstí  takovouto činností posílat dále... prostě jen nepřijímat, ale i rozdávat... prostě opla pla, rovnováha, Jin a Jang, Chuk a Gek, PAT a Mat, chápete, že? Bez bílé černá černou nemůže být...   Proč jsme to letos udělali v Doli? To by dalo na samostatný rozbor a zbytečně bych se tu rozčiloval. Ve zkratce - prostě si jen myslím, že v oficiálním Městském kulturním centru nepracují osvícení lidé, kterým by došlo, že podpora Porty je obrovskou podporou mladých kapel v regionu a že bez péče o nové tváře jim ty staré a předražené pomřou a bude po koncertech veta. Ale snad se brzy dočkáme změny. Úroveň letošní soutěže byla naprosto šokující - s ostatními porotci jsme se shodli, že nikdy jsme nezažili tak kvalitní sestavu soutěžících. To byl normálně zajímavý regulérní fesťák - můžu jen doporučit, že když někde uvidíte na plakátu, že hrají kapely Fukanec, Kdoví, Zvuková zkouška, Meziměsto, Broken Povříslo, Alternativa, Beta band, nebo písničkáři Jindra Černohorský s kapelou, Antonín Hrdý, Michal Willie Sedláček...a další... vyražte na ně a pokud máte rádi tuhle muziku, budete nadšeni... díky skvělé práci Karla a Helenky Toupalových jsme získali i několik hodin záznamu soutěže a tak jsem z něj uvařil hned dvě vydání rozhlasového pořadu Folková Pohlazení najdete v archívu.

 

 

Večer jsme si před narvaným Doláčem vyměnili energii s Epy de Myí... mělo to šmrc, nejen díky drobné oslavě jejich "Kotlinového" Anděla, kdy od nás obdrželi každý anděla nemocničního, ono slavné špitální roucho s nedotaženým uzávěrem na zádech, jakožto symbol věčně holé řitě folkových muzikantů.  Jsem rád, že se nevytratila ta stejná krevní skupina, která nás už kdysi na společné první soutěži svázala v hluboké přátelství a předznamenala mnoho prozpívaných nocí, společných zážitků a dobrodružství... Ostatně končili jsme až nad ránem, v hezkém sessionu s Přesličkou, Petrem Šottou, pantátou Stráníkem, Píďou a jeho novým spoluhráčem Markem, klukama z Alternativy, Kdoví a holkama ze Zvukové zkoušky a mnoha dalšími. Hvězdou večera však byla naše Zdenička, totiž narozeniny toho dne slavila. Moc jí to slušelo a uzemnila publikum hláškou, že si chtěla na koncert vzít letní sukni, ale zjistila, že má ještě zimní prdel...  Navíc způsobila, že kapela, u baru ponejprve čekající, pak nastupovala na pódium poněkud rozjařena, opanákována,  Myšák se usmíval jak lečo a Zuzka tam pak prý někde zapomněla kalhoty. Týden pro ně plakala a pak je našla u sebe doma ve skříni. Dovedete si představit, co to bylo za mejdan. Ivča, čerstvý to majitel krásného dusivého astma, chrchlal tak, že to vypadalo, že nezazpívá ani tón a že nebude moci ani na pódium... pak si ale škvírou v zadní oponě všiml nebývale velkého počtu hezkých dívek a žen v hledišti (Přeslička nás podezříval, že jsme krásné děvy pozvali schválně, abychom mu vyvrátili jeho teorii, že na folk chodí samý starý... my naopak podezřívali členy Epyspolku, že přitáhly romantické fanynky z doby, než se začali věnovat military country :-) ). Tak jako tak, díky tomu zabral koncertní adrenalin a na place si Ivča snad ani neodkašlal. Hospodář Feďa nám barvitě líčil, jak se naštval na kozu, že mu ožrala švestky a jak byl naštvanej, tak jí i rovnou zabil a praštil jí tak, že jí vypadlo oko... poučení z toho plyne: Dámy, neházejte po Feďoj oko, to umí kdejaká koza, ale hlavně: nikdy mu nežerte švestky...

 

Poslední koncertní dubnovou zastávkou - kromě v úvodu popsané Malostranské - byl výlet za Beruškama do Jablonce nad Nisou, jako hosté jejich oblastního kola Porty 23.4... Berušky alias Ladybirds jsou fenomenální energické trio dívek, které sledujeme od útlého dívčího věku a ze kterých se teď postupně stávají veselé maminy, ale jejich drajvu to rozhodně neubírá. Naopak - peckou večera bylo jejich provedení rozverného hitu Ewy Farné Mám boky jako skříň... :-) Pak jsme se Zdeničkou strávili báječnou noc v péči Vítovic rodiny klábosením nejen o muzice s otcem Folkového kvítku Jirkou Hoppem, přespali v jejich zasněženém karavanu na vrcholu kopce a v neděli zahráli ještě pár písniček na závěr oblastního kola dětské soutěže Folkového kvítku. Klobouk dolů, před rozmanitou činností Alenky kdysiVítové teď Schernsteinovéčico... zážitkem bylo společné provedení Zrcadel s dětmi ze studia Kokos - což je její hudební školička. Moc fajn víkend...

     

A tady pro dnešek kronikářskou činnost ukončím. Feďa má 11 krásných nových prasátek a Zdena má jednu krásnou chřipku. Ale předpokládám, že jen simuluje, aby se vyhnula dalšímu outdooráku... Tak v neděli, v Dolní Moravě, přesně ve 13 hodin, na nějakém plácku pod tou fungl novou úžasnou  rozhlednou, vybalíme nástroje a budeme hrát.  Pokud se chystáte, tak připomínám jen pár informací - nejde o normální koncert, hrajeme jen tak, bez ozvučení, za jakéhokoliv počasí, je nám jedno, jestli dorazíte pěšky nebo lanovkou, jestli si zaplatíte vstupné na rozhledu či pomašírujete třeba na Kraličák, na čem budete sedět, co budete jíst či pít - vše je na vás. My prostě jen vystěhujeme nástroje na kopec a cca 1-2 hodinky budeme hrát cokoliv, na vaše přání a tak.... no. Jde jen o to, nehnít doma.

Pokud by vás zajímala spíše normální vystoupení - hle v pátek večer na náměstí v Nové Pace a v sobotu v zahradě Českého rozhlasu Sever v Ústí nad Labem, coby hosté Porty. Všude vás rádi uvidíme.

 


Připravujeme