slavíme 10 let
Koncerty
16.12.2017 Benefiční koncert
Krajková u Sokolova
31.03.2018 Marien - rezervace Trutnov
19.05.2018 Busy
více koncertů....
Eshop

ZE SKLA

V PŮLI CESTY

KRAJINA V TOBĚ

 

Velké ohlédnutí za velkým půlrokem...

Když se dívám na své kapelnické zápisky, trošku se hanbím, že poslední zápis je o konci léta 2016 a Mohelnickém Dostavníku. Snad mě ale omlouvá to, že mi poslední měsíce v životě kapely přišly tak nabité muzikou, děním a událostmi, že mi prostě nějak došla řeč... Ani se to vlastně nedá moc rozebírat, mám pocit, že ledacos se nám opět jen zdálo. Žijeme si takový hezký muzikantský sen - tak to má být a cítím vděčnost... Zkusím jen pár vzpomínek:

 

Ano, ta šílenost na přehradě - tedy náš doposud poslední outdoorák, kdy místem setkání byla otevřená hladina mé milované přehrady v Pastvinách - se zřejmě opravdu stala. Začínám tomu věřit:-) Celý rok nás totiž někdo plácá po ramenou, jakože něco tak ujetého ještě nezažili a neviděli. Největší poctou jsou poznámky od kolegů muzikantů, kteří uznale kroutí hlavami a povzbuzují nás slovy typu: Ste fakt magoři!!!! Co bude příště? Zavěšeni z Petřínské rozhledny?  Už nám jeden borec chtěl dohodit koncert v dole Paskov  - když už se tam těžit nebude... Fakt je, že na koncert na vodní hladině budeme ještě dlouho vzpomínat - nejen na báječné vodní záchranáře, kteří nám s tím neskutečně pomohli, ale taky na to, jak moc jsme netrefili odhad počtu lidí - doufali jsme, že připluje cca 60-100 diváků- což se ještě dá bez mikrofonů uzpívat v otevřeném prostoru na vodní hladině, ale těch bezmála  350 lodníků a plavců (suchozemské krysy na nedalekém břehu nepočítáme), to  nás fakt překvapilo. Historky se o tom vyprávějí dodnes - třeba naši táboroví kamarádi připluli na obřích stanových záchranných člunech zapůjčených z nějakého (zřejmě vládního) letadla, 2 hodiny to nafukovali, při snaze je dopravit na místo se málem utopili a pak to dvě hodiny vyfukovali... půjčovny šlapadel nepamatují takovýto kolaps... naše milá rH+ se na lodi necítí dobře, tak raději hodinu a půl šlapala před pódiem vodu... někteří členové kapely se ještě dnes budí s krásnými sny o těch vodních skautkách v námořnických tričkách... uf... prostě to bylo úžasné a náročné. Kdo tam nebyl, neuvěří... Pro příště můžeme slíbit, že lokality pro outdooráky se budeme snažit vybírat s větším ohledem na akustiku a uzpívatelnost...

 

 

Pak už jsme všechno směřovali k Výročnímu koncertu 19.11.2017,  zkoušeli jsme jak nikdy za poslední roky, připravili vlastně 4-5 fungl nových písní a jednu totální ultraptákovinu, hodně věcí jsme oprášili. Doplnili jsme kapelní hardware o conga, druhou nylonku a kombo, takže teď už se nevejdeme ani do dvou aut. Byly to nervy a velká výzva.  Pardubický Dům hudby s pětistovkou křesel nám začal být malý, tedy  troufli jsme si na Výstavní centrum Ideon - to už je trošku velké sousto i na kolegy z popíku. Kapacita 750 se ale ukázala jako dobrá volba a většina lidí, co chtěla na koncert dorazit, lístky sehnala. Sopťa realizoval překrásnou - až divadelní scénu, která dokázala zamaskovat, že hrajeme v bývalém bazénu.  Koncert začal (i přes rozsáhlé přípravy, stavbu den předem a celoodpolední zvukovkou) naprosto šílenou trémou a po impozantním nástupu jsem si s prvním tónem zapomněl pustit kytaru... dokonalé připomenutí zákonů pana Murphyho a Žalmanova učení o pokoře... Ale soudě dle ohlasů a videí se to zřejmě povedlo - nás se neptejte - my nevíme, my byli v rauši. Holkám to děsně slušelo, klukům mimořádně zpívalo a publikum fantasticky vnímalo... a neskutečně ocenilo náš Hotel California a nový duet Jendy a Fedi na westernové téma. Byl to náš první, opravdový a do puntíku vlastní "megakoncert" - děkujeme všem. Mimochodem - na Ticketportalu už se prodávají lístky na Výročák 2017.  Jako poděkování jsme připravili záznam celého koncertu ke zveřejnění na YouTube - což by se mohlo objevit v průběhu léta (zde jsou některé ukázky) a hlavně: výsledek na nás tak silně dýchl - tak moc si ho chceme uchovat v paměti, že jsme se rozhodli vydat zcela nečekaně a mimo plán nové album - Živě z Ideonu.

 

Vybrali jsme na něj písně, kterými jsme si na Výročáku připomínali 25 let od doby založení naši první "dětské" kapely Poupata, převzaté songy, které bychom nikdy na řadové album nedali a samozřejmě i pár novinek.  Dokonce i Rozálku o rozhledně v Žamberku, která se stala poptávanou skladbou už jen na základě zveřejněného videa ze zkoušky...  Album je nízkorozpočtové, spíše pro radost a skalní fanoušky, jako poděkování za přízeň. Tomu odpovídá i úsporný obal a úsporná cena...   Díky patří hlavně mistru zvuku Petru Michalovi za činění zázraků, našemu realizačnímu týmu - tedy Sopťovi a sponzorům. Snad vám udělá takovou radost jako nám...

 

 

Jinak - kromě této práce a euforie, jsme od září až doposud zažili krásné kolečko nádherných a vlastně buď zcela anebo téměř vyprodaných koncertů - Brno - Café Práh, Praha - Malostranská či Gong - dokonce 2x, Ostravský Parník, Kuřim, atd... půvabná hraní v Nové Pace, ujeté bujaré veselí v Cerekvici,  zmrzlé rozsvěcení vánočního stromu ve Dvoře Králové nad Labem, s báječnou Isarou v Mladé Boleslavi, šílený půlnoční koncert s Epíkama v Jihlavě, překvapivý Trutnov, narvané Kostěnice s Dobešem atd.... Spousta krásných zážitků a setkání a příšerných cestovatelských zkušeností. Teď nedávno jsme jeli vodu s Kamelotem a dokonce jsme zažili i takovou kuriozitu jako soukromý koncert pro jednoho šokovaného oslavence :-) spíš to byla taková zkouška a večeře s milými lidmi. Je opravdu zajímavý zážitek i pro nás poznat se a spřátelit s novými lidmi, které oslovila naše muzika a pomohla jim třeba v nějaké těžké době.  Nebo jinde jindy jsme také zjistili, že můžeme i v super očesané sestavě (tzv. Marien Ultras)  táhnout bez přestávky šest hodin hospodu - zkrátka byl to pozoruhodný půl - tři čtvrtě rok.

 

 

Taky jsme se mnohokrát poškádlili - když nebudu počítat tradiční třenice o tom, jestli nové kapelníkovy nápady nepřekračují mez šílenosti, kterou jsou ochotni ostatní podstupovat, trvalou písničkou je také marná snaha nalézt ideální způsob, jak korigovat náš kalendář, kdo kdy může a jak vůbec komunikovat o nových hraních. A doslova k nasrání je pak snaha vecpat ten rostoucí moloch Marien do daňových parametrů - tedy jak se moderně říká optimalizovat naše vlastně už prý asi "podnikání" v kultuře. Hlavně prokázat, že naším počínáním neokrádáme stát. Nebojte EET už máme, účtenku vám za hraní či zakoupení cd vydáme, ale nechtějte vědět, co si o tom myslíme... Protože  každému rozumnému musí být jasné, že po finanční stránce muzikantům našich nekomerčních žánrů nikdy nic nevyváží ty hodiny a roky práce a úsilí, které jsme pro tuhle naši radost obětovali, takže i kdybychom něco vydělávali nad rámec současných nákladů, zajímalo by mě, jak nám chce stát zohlednit ty investice... Přeci se nedá brát jen podnikatelský metr na něco, co děláte pro radost... Zajímavé škádlení vzniklo ohledně našeho koncertu v TV Noe v rámci pořadu Cvrlikání. Šlo o to, že pořad se natáčí ve studiu menší velikosti, které normálně uzpíváme na hubu a nepotřebujeme ozvučení. I televizáci to uvítali jako fajn změnu a nabrali nás jen tak na prostorové mikrofonky, byl to moc hezký recitál a krásné setkání. A zatímco po shlédnutí reprízy - kapelník (jako já) byl (a stále je) nadšen z výsledného přirozeného zvuku kapely, syrového, bez efektů,  ostatní členové vcelku jednomyslně prohlásili, že to byla krávovinina, že je to hrozné a v porovnání s ostatními koncerty Cvrlikání z nás v TV záznamu leze jen takzvaně: teplý vzduch. No, už moc nemrmlám, jen doporučuji si to trochu více zesílit, no...  

 

 

Co se osobních životů týče  - vcelku pohoda. Tedy v rámci toho, co lze zveřejnit. Děvčata a kapelník neonemocněli - jak se šušká, jen prodělali brutální dietu a shodili v podstatě během měsíce před Výročákem dohromady bezmála čtyřicet kilo - super!!! :-)  Zuzka se vyprdla na práci pro Českou Filharmonii, (šušká se, že po té, co navrhla jako předkapelu Marien) a začala pracovat jako produkční v TV NOVA, po večerech posouvá zprávařům titulky. Občas si všimněte, že Borhyová a Koranteng řeknou uprostřed zpráv nelogicky slovo Marien, které jim v rámci propagace kapely do textů tajně vpašovává... Ivča, který se vždy motal kolem telekomunikací a počítačů, co se Windows týče, povýšil, teď  už okna prodává a projektuje u společnosti Vekra... Feďa i nadále přes den dělá pro slovutnou firmu Hilti, teď už coby statik a projekt manager, po víkendech staví zdi, po nocích rýsuje baráky a po večerech chová dobytek - momentálně mají 6 štěňat, bůhví kolik prasat a na kachny už prej prdí... děti pořád dvě.  Také Myšák se vlastně v uplynulém období zařadil do klubu dvojnásobných otců, žel - jakkoliv to s námi konzultoval a zdálo se že naše rady na výrobu kluků vcelku chápe - je to opět holka. A pojmenovali ji Zuzanka - ačkoliv většina členů Marien je toho názoru, že  jedna Zuzanka v kapele bohatě stačí...  Sopťa má vrásky s festivaly, vydáváním a hlavně celovečerním filmem o Žalmanovi, který připravují, takže se mu na skráních a ve vousech začaly objevovat šediny v rychlejším tempu, než do jeho cca pětatřiceti... Jeník zdá se totálně v pohodě, hrdinné zaměstnání městského strážníka doplňuje po volných nocích prací nočního hlídače. Kdy chodí spát - to netušíme, ale už od ledna má na zahradě napuštěný bazén a  čas od času nám leze mokrý i do auta. Zasloužilá matka Zdenička se dala na nějakou medicínu a kosmetiku TianDe, takže neustále na všechny okolo a především na kapelníka něco patle a testuje, až mám z toho pazoury něžné a voňavé, jak miminko prdýlku. Prý to mám za to, že píšu písně o tom, jak má staré hnáty... Jinak pere nějakými koulemi místo prášku a udivila mě její internetová debata s kolegy muzikanty o pozitivním vlivu bylinkových hygienických vložek pro dámy...  Já, co by kapelník, si stále užívám toho, že přes všechno drkocání držíme pohromadě a rádi se vidíme. Coby autor žasnu, jak zahození chytrého telefonu a tabletu pozitivně zvýšilo počet přečtené literatury za poslední rok a tím i tvůrčí proces - takže těch nových písní je v šuplíku docela nastřádáno, že netuším, kdy to budeme cvičit. Jo a začal jsem se učit vystupovat jako písničkář, což je po čertech těžká a pro mě zcela nová disciplína, pomáhají mi v tom Feďa a marťan Honza Kouba s dobrem. Všichni dohromady se ale snažíme udržet muziku Marien životaschopnou, zachovat si pohodu v rodinném životě a zdravý rozum a kličkujeme mezi pracovními povinnostmi a čím dál většími časovými nároky na našeho hudebního koníčka. A jsme opravdu moc vděčni za podporu fandů, často i nečekaně finanční, což nám umožňuje realizovat mimo plán takové věci, jako nové cédé, nový plakát , koncert na YouTube nebo risknout si zorganizovat koncert v místě, kde jsme ještě nehráli.

 

Největším hrdinou minulých dnů je však náš zvukař Karel Toupal. Nedávno jsme hráli v pražském Gongu a když jsme tam přijížděli, divadlo bylo obklíčeno policejními hlídkami, záchrankou a všechno blikalo a vypadalo to jako ze Zuzčiných zpráv. Karel s Helenkou - jako obvykle na místě včas a s postaveným aparátem, chtěli si dát před naší zvukovkou v klidu kafíčko, než dorazíme, když tu jim volali technici, že jim někdo vykrádá auto. Kája je zkušený školník, který se jen tak něčeho nezalekne. Jeho hlasité: Seš normální?!?!?!?!, které na nás řval při našich žákovských alotriích a které tak krásně znělo na školních chodbách, se tentokrát neslo Sokolovskou třídou a protože dotyčný nepřizpůsobivý příslušník často diskriminované části našich spoluobčanů zřejmě nebyl zvyklý poslouchat školníka, naskočil do svého vozu a rozhodl se ujet. Ovšem Karel, s notnou dávkou absence pudu sebezáchovy a zřejmě i v důsledku příliš častého sledování německého akčního seriálu Kobra 11, mu nelogicky zastoupil cestu. Na přední kapotě vozu ono týpka se pak svezl hezký kus ulice, úctyhodnou rychlostí, aby pak spadl na stranu - ale v ruce pevně držel zajímavou trofej - oba jeho stěrače... Karla nám pak odvezla záchranka, policisté rozjeli zřejmě marné pátrání a koncert nám narychlo přijel ozvučit na Toupalovic připravený aparát Honza Šafařík. Káju nám naštěstí po koncertě zrentgenovaného a ošetřeného vrátili,  v pořádku, jen trošku potlučeného, ale v naši očích stal se věru hrdinou a dostal novou přezdívku: "Simír..." Zlu se prostě nemá ustupovat.... Alespoň do té doby, než mu upadnou stěrače...


Připravujeme